Srpen 2011

Noc

27. srpna 2011 v 23:34 | Jessica
Ta noc byla vyčerpávající. Cítila jsem se tak sama a prázdná. Myšlenky mi proudily hlavou. Přemýšlela jsem nad vším a nad všemi. Snažila jsem se všechno pochopit a dojít k cíli. Nepochopila. K cíli jsem nedošla. Zůstala jsem na mrtvém bodě. Všechno se zastavilo. Nemohla jsem dýchat. Vše bylo rozmazané a tmavé. Točil se se mnou celý svět a já nedokázala ten vířící proud zastavit. Snažila jsem se vzepřít a vstanout, ale bylo to zbytečné. Jenom jsem zase dopadla s žuchnutím na postel. Pokusila jsem se zavřít oči, ale i to bylo namáhavé. Nakonec mi klesla víčka a já se propadla do temnoty.
Byla temnější než noc.

Něco mě šimralo na tváři. Byly to sluneční paprsky. Krásně zářivé a jasné. Usmála jsem se a otevřela oči. Byl zase den. Krásnější než ten včerejší a všechno se zdálo zase jasné.
Aspoň pro tuto chvíli.

I (don't) wanna go.

25. srpna 2011 v 22:59 | Jessica
Přesně za týden budu mít první den školy za sebou. První den na nové škole v jiném městě. Mám strach. Nevím, co od toho všeho mám očekávat. Všechno bude jiné, těžší a vzdálené? Nebo naopak až moc stejné? Cítím v sobě rozpoluplné pocity. Jedna část se vůbec nebojí. Spíš se těší na tu změnu. Bude mít možnost začít úplně jinak. Být jiným člověkem. Ta druhá část se toho všeho nového moc bojí a chtěla by se vrátit zpět na starou školu, vrátit se k starým 'přátelům'. Asi to zní divně, ale možná bych je ráda uvítala. Ten starý stereotyp.
Jak já nenávidím svojí povahu. Nikdy se nedokážu správně rozhodnou. Při všech rozhodnutí si říkám pro a proti a stejně z toho nic nevzdejde. Nikdy se nerozhodnu správně. Nikdy se nepoučím. Samé nikdy. Pff. Nikdy neříkej nikdy. Pamatuješ Jess?
Nejspíš bych tady o sobě psala sáma negativita až do rána, ale nikomu by to nepomohlo. Teď nejspíš ulehnu do svého pelíšku a pokusím se usnout. Jenom se o to pokusím, protože stejně zase neusnu.
Jess